ČsČK v LITOMĚŘICÍCH
Studie fragmentů dějin litoměřického ČsČK.
O působení organisace Červeného kříže v Litoměřicích za časů habsburské monarchie nemáme žádné informace. Avšak o téměř jisté existenci litoměřické organisace ČK za Rakouska-Uherska lze soudit z následujících důvodů:
Jednání o potřebě existence nějaké humanitární organizace pomoci raněným vojákům začíná z iniciativy Henriho Dunanta (1828–1910). Tento švýcarský obchodník totiž projížděl kolem bojiště u Solferina a to druhý den po bitvě. Hrůzostrašný pohled ho přiměl, že dal zastavit dostavník a snažil se pomáhat ještě přežívajícím raněným vojákům. Později napsal knihu Vzpomínka na Solferino.
Spis vyvolal takový ohlas, že v Ženevě v únoru 1883, za jeho účasti, vzniká Stálý výbor pro pomoc raněným (vulgo „Výbor pěti“) a mezi prvními jeho členy byl i rakousko-uherský zástupce Ještě v říjnu téhož roku je založen v průběhu Ženevské konference Mezinárodní výbor Červeného kříže. Předsedkyní
(čestnou?) se stala manžela J. V. císaře Františka Josefa I., J. V. císařovna Alžběta Bavorská, známější pod jménem Sisi. Litoměřice byly vojensky významné rakousko-uherské město (viz robustní budovu t. zv. Korpskomanda) a také z faktu, že v této organisaci ČK se již angažovali také Češi: za Balkánské války (říjen 1912-červenec 1913) v řadách rakousko-uherského ČK pracoval na srbské straně jako dobrovolník ČK tehdy mladý chirurg MUDr. František Burian (1881–1965). Samozřejmě, že k takové exteritoriální činnosti c. a k. ČK musel dát souhlas c. a k. generální štáb, kterému se tak dostalo příležitosti k výcviku a nabytí poznatků vojenské zdravotní služby. Válečná zkušenost a setkání s množstvím defektních zranění ho přivedly k založení a rozvoji české plastické chirurgie.
O činnosti ČsČK po roce 1918 máme zprávy jen kusé, protože po Mnichovské dohodě a následném odtržení zdejšího území pracovníci ČsČK vedeni obavami o osud činovníků zničili před předáním budovy říšskoněmeckému DRK (Deutsches Rote Kreuz) prakticky všechnu dokumentaci. Existovaly totiž vazby těchto činovníků na Sokol a Čs. svaz skauta-junáka. Dochovala se kronika hovořící o SAMARITÁNECH.
O umístění prvních prostor ČK v Litoměřicích nevíme nic, víme jen to, že dnešní budova ČsČK v Tylově ulici byla postavena k výročí osmdesátých narozenin prvního presidenta ČSR, T.G.Masaryka, a to v letech 1930/31.[1] Tehdy v Litoměřickém ČsČK byl aktivním činovníkem litoměřický stomatolog MUDr Borovanský. Budova se stala sídlem nejen ČsČK, ale střechu nad hlavou v ní našla i Masarykova liga proti tuberkulose a Poradna pro volbu povolání fyzicky oslabené mládeže. Poradna i Liga pracovaly dvojjazyčně. Ve vstupní chodbě do budovy je umístěna mramorová pamětní deska, která byla před předáním DRK sejmuta a ukryta ve sklepě budovy. Teprve roku 1976 ji tam nalezl pan Mirek Stejskal, tehdy přechodný nájemce bytu ve 4. podlaží, který „státní“ ČSČK pronajímal. Pamětní desky, kterou nečekaně našel ve sklepě, se ujal a po očištění a zabalení ji znovu ukrýval až do doby svého vystěhování po roce 1989. Dnes je již reinstalována ve vstupní chodbě do budovy.
Další informace poskytla moje dlouholetá spolupracovnice, zdravotní sestra paní Arnoštka Šmídová. Je to terezínská rodačka a vzpomínala, jak byla ve skupině děvčat, které se přidružily k terezínské skupině ČSČK, která měla svou kancelář na tehdejším Štefánikově náměstí. Roznášely tiskoviny a letáky ČSČK. Také vzpomínala, jak byla v dnešní budově ČSČK očkována proti záškrtu. Po přeměně města na ghetto se se svými rodiči přestěhovala do zahradního domku na terezínské křižovatce. Pozemek ležel na protektorátním území a hraničil s Velkoněmeckou říší. V průběhu 2. světové války dokončila povinnou školní docházku, a protože protektorátní školství bylo značně omezeno, tak ve svém vzdělání pokračovala v Praze ve Státním ústavu pro zubní lékařství, který zorganizoval výuku stomatologických sester. V Praze bydlela v podnájmu, v sobotu se pravidelně vracela domů k rodičům a v neděli večer jela do Prahy. V neděli 6. 5. 1945 se již do Prahy nevrátila. Toho dne již byl v Terezíně přítomen MUDr. Karel Raška netuše, že tam je již přítomen Mezinárodní výbor ČK (MV ČK) vedený Paulem Dunantem (byl snad povolaný velitelem Malé pevnosti Jöckelem?). Po mnohahodinovém dokazování pravdivosti informace, že skutečně jde o počínající epidemii skvrnivky (Typhus exanthematicus epidem., Flecktyphus) a urputném jednání mohl Dr. Raška zahájit likvidaci epidemie tak říkajíc pod vlajkou MČK.[2] Samozřejmě, že zpráva o tom se okamžitě roznesla po českém okolí ghetta a paní Šmídová se připojuje ke skupině maturantek SZŠ, která dobrovolně přijela s Dr. Raškou.
Po absolvování studia na SÚZL měla paní Šmídová nastoupit k MUDr. Foustkovi v Praze na Hřebenkách, ale vzhledem k celkové hospodářské situaci (potravinové lístky, nájemné atp.) nastupuje do Litoměřic do nemocenské pojišťovny. Stomatologické oddělení bylo zcela zdemolováno a tak nějaký čas pracovala v kanceláři. Stává se členkou ČsČK a vzpomíná na školení, které vedla bývalá hlavní sestra vojenské nemocnice v Terezíně na Krétě. Školení se konalo v obci Brná a také ve Skalici u Litoměřic. Během rozvoje činnosti ČsČK školili jeho členy litoměřičtí lékaři, např. primář chirurgie MUDr. Špelina, praktický lékař MUDr. Vahalík a další. V té době pracovala paní Arnoštka v soukromé ordinaci vojenského lékaře MUDr Sázavského, a to až do své mateřské dovolené. Po únorových událostech a zatčení jejího manžela (prošel Buchenwaldem) byla z ČsČK vyloučena.
MUDr. Vladimír Valta
[1] Vznikla r. 1904 jako Franz Grillparzer-Gasse (básník,dramatik a „Dichterjurist“,1791-1872). Název ulice trval do r. 1945, po r. 1918 jako Grillparzerova ulice. Název byl změněn až v r. 1945.
[2] IN: Alexandr Lukeš, SVATÝ TÝDEN V TEREZÍNĚ, str.44 a dal., Naše vojsko 2008.
